Obdobně jako kolega A. Marek zasedám v komisích, které hodnotí seminární či diplomové práce; kromě toho, stejně tak jako on, některé práce též vedu či oponuji. Vzhledem k četnosti mého zapojení si nemohu dovolit dostatečně reprezentativní vyjádření k vývoji celkových výsledků, avšak nemohu si odpustit možná poněkud „tvrdší“ poznámku k jazykovým aspektům předkládaných prací.

Objektivně řečeno, existuje jen velmi málo lidí, kteří by neměli problémy s interpunkcí, do určité míry je možno přejít i určité syntaktické závady, ale „ … špatné „i“ či „y“, které … přehlédnete ve shodě podmětu s přísudkem … „ by na půdě kterékoliv vysoké školy mělo rozhodně patřit mezi jevy neexistující, a tudíž naprosto neodpustitelné. Nešel bych sice tak daleko, že bych za zjištěnou „neshodu podmětu s přísudkem“ klasifikoval „nedostatečně“, rozhodně bych ale dal příslušnému lektorovi právo takovouto práci odmítnout dále číst, a to do doby, než student (přinejmenším) gramatické chyby ve své práci odstraní. Dosti pravděpodobně by takto mohlo vyvstat určité časové prodlení, v některých případech na straně studentů možná i určité vícenáklady, avšak – ani celkově značně pokleslá kultura jazyka ve stávající české společnosti – by neměla omlouvat ohrožení image VŠEM, k níž tímto způsobem zcela nepochybně dochází.

Nejsme v Anglii, kde kvalita mluveného i psaného projevu představuje jeden z tzv. „statusových“ znaků, a lze jen těžko odhadovat, kdy (či zda vůbec) se stávající česká společnost k témuž dopracuje. Dostanu-li k posouzení projekt, z jehož cca 4 stran na mne vyskočí slovo „hyearchický“, nemohu si nevzpomenout např. na „hyenu“ a třeba se i zasmát. Každopádně ale, posuzovat práci, v níž se na cca 54 stranách vyskytuje (kromě jiných „jevů“) 31 „hrubých chyb“, považuji za všestranně „degradující“ a chci mít právo, se tohoto „potěšení“ zříci. A to nejen v zájmu daného studenta či v zájmu svém vlastním, ale – zcela kategoricky a prioritně – v zájmu VŠEM, kterou z mé pozice lektora (a ostatně i šéfa Katedry managementu) zastupuji. IK